Hudební komunikace s novorozenci

Komunikace mezi rodičem a dítětem netkví pouze v mluvení, ale také ve zpívání. Zpěv je pro vývoj dítěte dosti důležitý a zároveň i vykazuje velmi specifické hudební rysy. Nejznámější a nejčastější formou této komunikace, se kterou novorozenci přijdou do styku, je ukolébavka. Ukolébavky různých kultur se vyznačují velmi podobnými hudebněstrukturnými rysy. Zajímavostí je, že posluchači ukolébavku jednoduše odliší od ostatních druhů hudby a to i v podání od neznámé hudební kultury.

Řečová složka není podstatná pro rozpoznání ukolébavky. Dokážeme jí tak určit, i když je zbavena textu a místo zpěvu jí zahrajeme na elektronický hudební nástroj. Hudební jednoduchost, sestupná melodická linka, pomalé tempo a časté repetice charakterizují právě ukolébavku.

Specifické pro styl zpěvu ukolébavky je intonace ve vyšší tónové poloze, pomalé tempo a odlišná barva hlasu, kterou nezpívají pouze matky, ale i otcové nebo sourozenci. Tónové polohy nám určují také emocionální výraz. Vyšší tónová poloha je spojena s představou štěstí, něžnosti i se zvýšeným emocionálním vzrušením. Oproti tomu pomalé tempo odráží klid a pozitivní emoce.

Mezi nejzákladnější formy hudebního projevu a rovněž i mezilidské komunikace patří zpěv rodičů dítěti. Pokud rodiče v současné době preferují přednes hudby pouštěním reprodukované hudby, sice děti tím seznamují s podněty, které mohou být užitečné pro prohlubování jejich hudebních zkušeností, ale zbavují je tím toho, co může přinést bezprostřední hudební komunikace a interakce s dítětem. Zpěvem se prohlubují vztahy mezi dětmi a dospělými. Děti se rovněž učí, že hudba je přirozenou formou emocionálního výrazu a mezilidské komunikace.